Lednicko-valtický areál (LVA) – zápsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1996, uměle vytvořený krajinný areál, jediná památka tohoto typu v UNESCO. Budování začalo již v 18. století, stavby postupně vznikaly od roku 1805 až do roku 1855. Jedinečnost tohoto území spočívá v citlivém propojení přírodních podmínek a krajinářských úprav. Kostru tvoří rybníky, aleje a průhledy (bohužel často již nedochované). Další součástí LVA jsou drobné romantické stavby rozeseté ve volné krajině (salety).

CHKO Pálava
vyhlášená v roce 1976, je harmonicky utvářenou krajinou s charakteristickým reliéfem s dominantou Pavlovských vrchů, významným podílem přirozených nebo málo ovlivněných stepních ekosystémů a s dochovanými památkami historického osídlení. Nejcennější biotopy druhově bohatých skalních, drnových a lučních stepí, lesostepí, teplomilných doubrav a suťových lesů se vyvinuly na vápencových kopcích Pavlovských vrchů. Lesní komplex Milovického lesa tvoří teplomilné doubravy a panonské dubohabřiny, v nichž jsou dvě obory pro chov zvěře. V nivě řeky Dyje se střídají lužní lesy s loukami a jinými mokřadními nebo vodními společenstvy. Jednou z posledních lokalit slanomilné vegetace je Slanisko u Nesytu v jižní části CHKO. V roce 1986, tedy 10 let po vyhlášení chráněné krajinné oblasti, byla dekretem UNESCO "Programu člověk a biosféra" vyhlášena Biosférická rezervace (BR) Pálava a byla tak uznána jako součást mezinárodní sítě biosférických rezervací. Tato síť chráněných ukázek světových ekosystémů je určena k zachování přírody a vědeckému výzkumu pro potřebu lidstva a umožňuje přijmout směrodatná rozhodnutí proti negativním vlivům člověka na toto přírodní prostředí. V roce 2003 byly završeny snahy o rozšíření území biosférické rezervace o sousední Lednicko-valtický areál a lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje a na Tvrdonicku, a vznikla tak podstatně větší Biosférická rezervace Dolní Morava.
Není v České republice mnoho míst, která by se mohla pochlubit tak krásnou a rozmanitou přírodou a nevšední krajinou jako Pálava s jejími bělostnými skalami, jarními mozaikami rozkvetlých stepí, vinohrady na sluncem ozářených stráních, teplomilnou doubravu Milovického lesa a se zbytkem podpálavských luhů s letitými duby na břehu slepého ramene Dyje. Pálava leží uprostřed prastaré kulturní krajiny jižní Moravy, která patří k nejdéle osídleným místům českých zemí. Mezi dnešními Dolními Věstonicemi a Pavlovem existovala pravěká tábořiště lovců mamutů, po nichž zbyly nejen skládky mamutích kostí a pozůstatky ohnišť, ale i světoznámá soška Věstonické venuše. Právě v této oblasti se objevili i první zemědělci, naopak ve středověku patřil zase Mikulov k nejvýznamnějším moravským městům a dodnes zůstává střediskem moravského vinařství. Navzdory intenzivnímu lidskému vlivu však uprostřed obdělávané krajiny zůstaly na svazích Pavlovských vrchů i v členité pahorkatině Milovického lesa zachovány cenné partie přírodní krajiny, které skýtají útočiště četným vzácným rostlinám a živočichům. Pálava tak se svým okolím představuje dobrý příklad vyváženého vztahu mezi člověkem a přírodou, jehož výsledkem je malebná kulturní krajina.

Mikulov, moravské Toskánsko.
Mikulov, město na úpatí pálavských kopců, ukryté mezi vinicemi a vápencovými skalami.Vznik Mikulova se zpravidla klade na počátek 12. století, kdy zde byla založena trhová osada, jež se v roce 1279 dočkala povýšení na městečko a v roce 1410 na město. Na místě románského a gotického hradu vznikl v 17. století zámek.
Ve zdejším zámku byly po bitvě u Slavkova dojednány (2. prosince 1805) předběžné podmínky míru mezi Francií a Rakouskem. A 61 let poté, po porážce rakouských vojsk v bitvě u Sadové, tu 26. 7. 1866 podepsali příměří mezi Rakouskem a Pruskem, tzv. Mikulovské příměří.
Město s nezaměnitelným charakterem a atmosférou. Díky svému okolí bývá často Mikulov označován jako nejsevernější město Toskánska. Místo nabité strhující atmosférou slavné minulosti i romantické přítomnosti.

NPR Lednické rybníky. Největší moravský rybník Nesyt.
NPR Lednické rybníky (vyhlášena 1988) je soustava rybníků Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský v nivě potoka Včelínku mezi Sedlcem a Lednicí a Zámeckého rybníka v nivě řeky Dyje u Lednice. Rozloha NPR je 552,5 ha, průměrná nadmořská výška je 160 – 175 m. Hlavním důvodem ochrany je význam soustavy rybníků jako jedné z nejvýznamnějších ornitologických lokalit na území ČR, hnízdiště a tahová zastávky řady druhů ptáků. Významné hnízdiště vodních ptáků - na ostrůvcích Zámeckého rybníka vznikla největší hnízdní kolonie volavek popelavých (Ardea cinerea) a kvakošů nočních (Nycticorax nycticorax) v České republice (hnízdí zde okolo 230 párů obou druhů). Dále zde hnízdí zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), pochop rákosní (Circus aeruginosus), nepravidelně bukač velký (Botaurus stellaris). Lednické rybníky ovšem dále fungují jako tahová zastávka pro husy velké (Anser anser), poláky velké (Aythya ferina), lžičáky obecné (Spatula clypeata), rybáky černé (Chlidonias niger)) a více druhů bahňáků.
Pravidelně zde zimuje orel mořský (Haliaeetus albicilla). Vyskytují se zde skokani ze skupiny skokana zeleného (Rana esculenta), ropucha obecná (Bufo bufo), r. zelená (Bufo viridis) a rosnička zelená (Hyla arborea). V rákosinách žije řada význačných druhů motýlů.Rybníky byly vybudovány na lichtenštejnském panství v 15. století. Pobřeží Hlohoveckého, Prostředního, Mlýnského potoka bylo na počátku 19. století parkově upraveno a dosázeno četnými exotickými dřevinami, na začátku 19. století byly v blízkosti rybníků vybudovány drobnější zámecké stavby (Hraniční zámeček, Rybniční zámeček, Apollonův chrám). Velmi členitý Zámecký rybník s několika ostrůvky pochází z 19. století a rozkládá se přímo v anglickém parku, navazujícím na zámek v Lednici. Park s rybníkem svými průhledy od zámku k Minaretu patří k největším atrakcím jedné z nejnavštěvovanějších kulturních památek na jižní Moravě. Celý komplex je jedinečnou krajinářskou úpravou a spolu s dalšími architektonickými památkami Lednicko-valtického areálu je od roku 1997 památkou UNESCO.

Lednice, perla jižní Moravy.

Břeclav, brána Lednicko-valtického areálu.

Lužní lesy na soutoku dvou největších moravských řek Moravy a Dyje.
Lužní lesy v nejjižnějším cípu Jižní Moravy, jsou nejzachovalejším komplexem lesů tohoto typu ve střední Evropě. Jde o jeden z nejproduktivnějších ekosystémů mimo deštné pralesy. Lužní les tvoří především tzv. tvrdý luh (dub, jasan, lípa, jilm) tento typ lesa se vyskytuje na sušších periodicky zaplavovaných místech. Porosty vrb a topolů na místech s vysokou hladinou spodní vody tvoří měkký luh. Dále zde může vidět zachovalé nivní louky s vyskytujícími se solitéry starých dubů.