CHKO Pálava
vyhlášená v roce 1976, je harmonicky utvářenou krajinou s charakteristickým reliéfem s dominantou Pavlovských vrchů, významným podílem přirozených nebo málo ovlivněných stepních ekosystémů a s dochovanými památkami historického osídlení. Nejcennější biotopy druhově bohatých skalních, drnových a lučních stepí, lesostepí, teplomilných doubrav a suťových lesů se vyvinuly na vápencových kopcích Pavlovských vrchů. Lesní komplex Milovického lesa tvoří teplomilné doubravy a panonské dubohabřiny, v nichž jsou dvě obory pro chov zvěře. V nivě řeky Dyje se střídají lužní lesy s loukami a jinými mokřadními nebo vodními společenstvy. Jednou z posledních lokalit slanomilné vegetace je Slanisko u Nesytu v jižní části CHKO. V roce 1986, tedy 10 let po vyhlášení chráněné krajinné oblasti, byla dekretem UNESCO "Programu člověk a biosféra" vyhlášena Biosférická rezervace (BR) Pálava a byla tak uznána jako součást mezinárodní sítě biosférických rezervací. Tato síť chráněných ukázek světových ekosystémů je určena k zachování přírody a vědeckému výzkumu pro potřebu lidstva a umožňuje přijmout směrodatná rozhodnutí proti negativním vlivům člověka na toto přírodní prostředí. V roce 2003 byly završeny snahy o rozšíření území biosférické rezervace o sousední Lednicko-valtický areál a lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje a na Tvrdonicku, a vznikla tak podstatně větší Biosférická rezervace Dolní Morava.
Není v České republice mnoho míst, která by se mohla pochlubit tak krásnou a rozmanitou přírodou a nevšední krajinou jako Pálava s jejími bělostnými skalami, jarními mozaikami rozkvetlých stepí, vinohrady na sluncem ozářených stráních, teplomilnou doubravu Milovického lesa a se zbytkem podpálavských luhů s letitými duby na břehu slepého ramene Dyje. Pálava leží uprostřed prastaré kulturní krajiny jižní Moravy, která patří k nejdéle osídleným místům českých zemí. Mezi dnešními Dolními Věstonicemi a Pavlovem existovala pravěká tábořiště lovců mamutů, po nichž zbyly nejen skládky mamutích kostí a pozůstatky ohnišť, ale i světoznámá soška Věstonické venuše. Právě v této oblasti se objevili i první zemědělci, naopak ve středověku patřil zase Mikulov k nejvýznamnějším moravským městům a dodnes zůstává střediskem moravského vinařství. Navzdory intenzivnímu lidskému vlivu však uprostřed obdělávané krajiny zůstaly na svazích Pavlovských vrchů i v členité pahorkatině Milovického lesa zachovány cenné partie přírodní krajiny, které skýtají útočiště četným vzácným rostlinám a živočichům. Pálava tak se svým okolím představuje dobrý příklad vyváženého vztahu mezi člověkem a přírodou, jehož výsledkem je malebná kulturní krajina.